PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ a POMŮCKY
Aby učení mohlo probíhat pod taktovkou dítěte samotného, je nutno, aby prostředí, v kterém dochází k učení, podporovalo žáka. Marie Montessori toto prostředí nazývá připraveným prostředím. Rozumí v něm atmosféru vytvořenou proto, aby se dítě mohlo svobodně učit prostřednictvím činností v mírumilovném a uspořádaném okolí, které je přizpůsobeno velikosti a zájmu dítěte. Cílem je, aby děti dělaly to, co je vnitřně uspokojuje. Pomůcky jsou umístěny a připraveny tak, aby byly dítěti dostupné a podněcovaly jej k činnosti, aby si dítě mohlo vždy samo zkontrolovat správnost řešení, najít a opravit chybu. Vlastní chyby mu pomáhají k dalšímu učení. /žáci nejsou za chyby trestány/i nebo záporně hodnoceny/i, ale chyba jim má být ukazatelem toho, co je třeba procvičit nebo zopakovat.
Jak budete vyrobené materiály používat, záleží samozřejmě na vás, ale pokud se stejně jako my hodláte držet principů Montessori pedagogiky, vězte, že pomůcky jsou pouze jednou ze součástí promyšleného celku a způsob práce s nimi je důležitější, než pomůcky samotné.
V systému Montessori práce se dodržuje tzv. TROJSTUPŇOVÁ VÝUKA
1. Pojmenování učitelem - označení předmětů, jevů
2. Znovupoznání - procvičení s dítětem (nejdůležitější etapa); dítě dává k pojmu předmět, obrázek, slovo, číslice apod.; učitel uplatňuje různorodost nápadů k procvičení.
3. Aktivní ovládání - je vlastně kontrola, zda dítě vše pochopilo a problému rozumí. Pojem přichází od dítěte.
PÁR ZÁKLADNÍCH ZÁSAD:
Pracuje se vždy:
– zleva doprava
– odshora dolů
– od jednoduššího k obtížnějšímu
– od konkrétního k abstraktnímu.
Jednotlivé pomůcky se zaměřují na tzv. izolované jevy. To znamená, že pomůcka je zaměřena vždy na jeden jediný nový jev, aby se dítě mohlo soustředit jen na něj .
Dítě si aktivitu ze snadno dostupné police vybere samo nebo mu ji někdo nabídne.
Dospělý umístí (rozmístí) materiál přehledně na koberečku, předvede dítěti, co je cílem činnosti (ústně popisuje jen to nejnutnější, aby dítě sledovalo ukázku a ne ústa), zdůrazní nové pojmy, případně předvede i jak probíhá kontrola chyb.
Dítě danou činnost zvládne na takové úrovni, na jaké se právě nachází. Pokud činnost nezvládá, je třeba mu nabídnout práci na úrovni o stupínek nižší; pokud ji zvládá příliš snadno, je čas na práci o úroveň těžší.
V průběhu činnosti dítě nerušíme, nekomentujeme zbytečně a ihned chybu, kterou možná dítě vzápětí odhalí samo, jen když bude mít dostatek času. Dítě samo vidí, zda se mu činnost daří – není třeba ho kritizovat nebo chválit.
Nakonec dítěti ukážeme kam má materiál zase vrátit.
Úloha rodiče/vychovatele v připraveném prostředí je stále dávat věci „do pořádku a na své místo“ než se to dítě naučí samo. Dítě je klidnější, když jsou věci na svém místě, respektování potřeby řádu a citu pro pořádek. Dítě se učí a napodobuje rodiče/učitele, proto je velmi důležité jak rodič/učitel zachází s věcmi a přistupuje k životu, tzv. pozitivní výchovný vzor.