O Metodě

Vzdělávací systém, který Marie Montessori vytvořila, vychází z potřeb malého dítěte, rozvíjí jeho přirozené schopnosti,  samostatnost a důvěru v sebe sama. Metoda Montessori pomocí speciálních učebních pomůcek a vytvořením vhodného prostředí podporuje přirozený zájem dítěte, pomáhá mu zafixovat si správné pracovní návyky a vytvářet svůj vlastní úsudek.

Marie Montessori zdůrazňovala, že „dítě je tvůrcem sebe sama“. Ačkoliv je fyzicky odkázáno na péči druhých, psychika dítěte je aktivní. „Nejdůležitější věcí, kterou výchova dítěte vyžaduje, je vytvoření prostředí, které umožňuje rozvíjení vloh daných dítěti přírodou. Znamená to naladit se na společnou vlnu s přírodou, respektovat její zákony a začít s ní spolupracovat ve smyslu zákona nejzákladnějšího, který říká, že rozvoj dítěte je podmíněn přirozenou interakcí s prostředím.“ (Marie Montessori)

Převážnou část prací Marie Montessori  tvoří výklady pozorování dětí a zdůvodňování pedagogických experimentů. Při své práci si všímala, jak nenuceně a zcela přirozeně děti vstřebávají znalosti ze svého bezprostředního okolí, viděla, jak se učí mezi sebou a to ji inspirovalo k jejímu celoživotnímu úsilí o reformu ve vzdělávání a výchově dětí. Objevila i ověřila tři důležité podmínky, které umožňují dítěti jeho normální, přirozený rozvoj: vhodné prostředí, typ učitele a speciálně konstruované pomůcky odpovídající potřebám dětí.

Ve světě patří Montessori vzdělávací systém k nejrozšířenějším školským systémům. V západní Evropě, především pak v severských státech, Německu a Nizozemsku, mají montessoriovské školky a školy silnou pozici v místním školském systému, populární jsou za oceánem (více než 5 000 škol v USA) a v jihovýchodní Asii.

U nás byly první montessoriovské školy zakládány ve třicátých letech 20. století, nacistická okupace a posléze komunistický režim ale alternativnímu školství nepřály. Návrat a rozvoj Montessori pedagogiky nastal až po obnovení demokracie v listopadu 1989. V současné době působí v České republice několik desítek Montessori mateřských školek a přibližně desítka škol základních.

- DÍTĚ JE TVŮRCEM SEBE SAMA -  je jedinečnou osobností. Potřeba učit se, porozumět okolí, vyznat se v souvislostech je přirozená nám všem.  Velmi často své děti nesprávně chápeme  a tudíž nerespektujeme jejich potřeby. Při výchově a vzdělávání je podstatné respektovat individuální vývoj a využít senzitivní období každého dítěte.

- SENZITIVNÍ období (fáze) – období zvýšené vnímavosti. Trvá jen určitou dobu a nenávratně se zakončí, ať už je využito či ne. Člověk se nikdy jisté věci tak jednoduše nenaučí, jako v příslušné senzitivní fázi.

- POLARITA POZORNOSTI – maximální koncentrace pozornosti na určitou praxi. Pokud je dítě takto zaujato, nemá být vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo.Je to pracovní cyklus, který je tvořen třemi fázemi:

   1. přípravná fáze – dítě je neklidné, hledá činnost. Je připravené věci poznávat, navazovat s nimi kontakt, blíže je zkoumat. Hledá podněty, které odpovídají jeho vnitřním potřebám a které je tzv. „osloví“.  Když je nalezne, připraví si pracovní místo a tím se vnitřně naladí.

   2. fáze velké práce - dítě věnuje veškerou pozornost nové činnosti, pohrouží se do ní a nenechá se okolím vyrušit;

   3. fáze – klidu  - závěrem je zklidnění dítěte, zpracování vjemů, poznatků, potřeba poznání je nasycena.

- ABSORBUJÍCÍ DUCH – absorbující duch je dar. Dítě nasává jako houba cokoliv, co jej obklopuje, nevědomě do mozku. Tuto schopnost, nasávat vše ze svého okolí, nazvala MM absorbujícím duchem a trvá prvních šest let života. První tři roky života je dítě ve stádiu nevědomé absorbující mysli, jelikož veškeré podněty přijímá bez jakýchkoliv předsudků- Žije přítomností a každý den se učí něčemu novému. K vědomé formě se začíná probouzet někdy kolem třetího roku života, kdy je dítě schopno posuzovat své prožitky a dochází ke zdokonalování všeho, co v předchozím období vstřebalo. Tato schopnost existuje pouze v dětství. Po překročení šestého roku se ztrácí.

- CELOSTNÍ UČENÍ – učení dávat do souvislostí. Učitel chápe dítě jako jedince, který chce, cítí, myslí a jedná.

- PŘIPRAVENÉ PROSTŘEDÍ -  věcné prostředí připravené pro aktuální senzitivní období jednotlivých dětí (speciální výukový program a materiály). Zahrnuje materiál, pomůcky, vybavení a zařízení prostoru tak, aby si děti mohly samostatně volit práci z nabídky aktivit.

- POMOZ MI, ABYCH TO DOKÁZAL SÁM  - dítěti je dán prostor a čas. Pomoc je poskytnuta pouze v případě, že si ji dítě přeje. Přílišný zájem dospělého dítě formovat, ukazovat mu správnou cestu, může vést ke ztrátě zájmu dítěte.

- RUKA JE NÁSTROJEM DUCHA – zásada názornosti, vše si „vlastnoručně“ osahat je základem pro pochopení jevů, rozvoj logického myšlení a řeči. Tzv. od uchopení, k pochopení.

- SVOBODNÁ VOLBA PRÁCE DÍTĚTE – dítě si může zvolit CO (materiál, oblast,…), KDE (vybírá si místo kde bude pracovat), KDY (motivací je polarizace pozornost), S KÝM (samo, ve dvojici, skupině).